O Jitce

Ráda bych o sobě napsala, že malování mě provázelo a bavilo již od časného dětství, ale bohužel musím vyprávět jiný příběh.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu malovat a kreslit. Ráda jsem si četla a psala. Psala jsem od raného dětství povídky, pohádky, básničky. Pravda, jednu povídku jsem si i ilustrovala, ale to bylo asi ve třetí třídě. Nešly mi postavy, tak jsem usoudila, že si holt musím vystačit jen s papírem a perem. Na gymnáziu jsem pero a poznámkový blok odložila a pilně se věnovala studiu, abych se mohla přihlásit na vysokou školu. Novinařinu mi rodiče rozmluvili, tak jsem studovala jazyky a poté učila. Občas jsem se smutně podívala na svůj starý poznámkový blok s povídkami a pero, ale odvahu pokračovat ve svém koníčku jsem dostala až o mnoho let později. Jednou jsem vzala pero a svůj starý poznámkový blok a začala psát – nejdřív pro své děti, pak, časem jsem zjistila, že si píšu vlastně pro sebe. Tak vznikla kniha pro děti „Tony K“.

 

Když jsem si v redakci prohlížela nádherné ilustrace k mé knize od Jindřicha Kovaříka, chtělo se mi brečet. Bože – já si něco vymyslím – a někdo jiný to nakreslí. Bylo to neuvěřitelně magické a krásné a já se vznášela na obláčku štěstí. A řekla si, že bych to taky chtěla umět – zachytit kresbou svoje myšlenky. Tak jsem se přihlásila do ateliéru Praga Prima a začala se pod odborným vedením učit základy. Ty základy jsem prohlubovala v dalších ateliérech a na workshopech (bylo jich bezpočet) a hledala svůj styl.

Od té doby jsem malovat nepřestala a – kromě psaní, které na čas ustoupilo do pozadí – jsem našla další část sebe sama.

Mám malý ateliér nedaleko Prahy a trávím v něm hodně času. Maluji ráda olejem, akvarelem, ale někdy použiji i jiné výtvarné pomůcky, kterých se mi doma nakupilo za tu dobu, co se věnuji malování a kresbě, značné množství. A mám ráda barvy. Líbí se mi, když obraz, který namaluji, na stěně září, když přinese do místnosti pozitivní energii.

Malba olejem má pro mě zvláštní kouzlo. Olejové barvy jsou syté, mohou se na plátně roztírat, mísit mezi sebou. Ráda používám špachtli a miluji struktury. Myslím si, že pro malbu květin je špachtle jako stvořená. Není to realistická malba, i když ani té se nevyhýbám. Květiny jsou v náznaku, mají svou atmosféru. Struktury podtrhují sytost olejových barev. Když použiji štětec, líbí se mi, že jsou vidět jeho jednotlivé tahy. Olej mi voní. Občas skrz olej cítím vůni rostlin. No, není to zvláštní?

Akvarel je další médium, které často a ráda používám. Někdy si udělám náčrty akvarelem, jak by měl výsledný obraz olejovými barvami vypadat. Někdy mi ale slouží akvarel k namalování celého obrazu. Dá se také míchat, nicméně prostor na opravy je tu minimální. Často akvarel trénuji do bloku, zkouším barvy, kompozici, pomaluji mnoho zkušebních listů, než se pustím do celého obrazu. Mám ráda, když je akvarel spontánní, tj. bez náčrtu tužkou. To potom záleží na každém taku štětce, množství vody a použitém akvarelovém papíru.

S láskou

Jitka Chomová